Naše volby: Bělošská nabubřelost a indiánská skromnost.
V letadle ze Ciudad Bolivaru do Canaimy jsem si v duchu říkal, že by bylo fajn, kdybych se opět mohl sejít s Jorgem Abatim, synem náčelníka. Byl to nejen příjemný Pemón, ale také velmi znalý indián. Hned po dosednutí Cessny jsem se na něj ptal kolemjdoucích indiánů, ale všichni záporně vrtěli hlavou. Večer mne však přišel radostně pozdravit. "Atapana!" volal. A zcela po bělošsky jsme se objali, což indiáni takto své city navenek neprojevují. Hned jsem mu musel povědět, ze jeho povídáni o mravencích a tím pádem o ochraně přírody jsem před časem publikoval doma, ale nejsem si vůbec jist, zda jeho message u nás někdo pochopil. Jorge tehdy chytil velkého černého mravence. Zkuste si schválně chytit v trávě mravence tak, abyste mu neublížili. On jej chytil do jakési ohlávky ze stébla trávy, aby mi ukázal jak kouše a zasazuje i žihadlo ze svého zadečku a tak mi imitoval jejich iniciační slavnosti. Šamani při nich přejíždějí po nahých tělech adeptů dospělosti dmychadlem vypleteným z trávy, v jejichž smyčkách je uvězněno na tři stovky hladových mravenců. Nechal jsem si dát žihadlo a Pemón pak mravence láskyplně pustil do trávy se slovy: "Nešlapejte nám po našich mravencích."
Není snad jednoduššího a méně nabubřelého vyjádření vztahu k přírodě. Je v tom celá jejich nativní filozofie a lidské počínání na Zemi. Zkusme místo utrácení miliónů za ekologické projekty, které nejsou ničím jiným než velkým byznysem ničícím zase něco jiného, místo stovek organizací vytahujících peníze ze všech stran (včetně militantního Greenpeace, které se považuje za vyvoleného zachránce a spasitele světa), zkusme se každý zamyslet sám nad sebou a svým vlastním počínáním. Zkusme nešlapat po mravencích a pavoucích. Nic nám to neudělá, jde o to začít. Když začnou všichni, změníme svůj nadřazený postoj nad přírodou. Podle našich představ my totiž stojíme na samém vrcholu vývoje nad všemi zvířaty a rostlinami, jsme prostě Pány všeho tvorstva. To z nás udělalo nelítostné vládce nad vším živým, což pochopitelně rádi zneužíváme, aniž to tušíme. Chceme si takzvaně přetvořit přírodu k obrazu svému. Prostě zašlápneme mravence a vůbec, co?
Indián není Pán všeho tvorstva. Naštěstí jeho Darwin říká něco podstatně jiného. Dříve všichni byli lidmi a za určité chyby, nedokonalosti a hříchy byli proměněni v různá zvířata. Takže všichni jsou vlastně lidé, a tedy bratři. Tapíři, ryby, kapybary, ptáci, ale i ti mravenci a nelze je zabíjet, protože by to byla vlastně vražda. Tak si chytře nastavili svoji mytologii před několika tisíci lety, aby se nezpronevěřili tomu, proč tu vlastně jsme. Proto, když jdou lovit, musí zvěř předem požádat o odpuštění z důvodů přežití, a tím se zruší kletba kanibalismu. Ne však při zabíjení pro zabíjení a pro přežírání. Chamtivě se přejídat je vlastně velký přestupek, je to přímo kanibalismus, což si žádný indián nedovolí. Změnit se v kanibala je snad největší trest, znamená to proměnit se v samotné zlo. My jsme se podle jejich filozofie proměnili v kanibaly, v samotné zlo.
Opětovně jsem si chtěl ověřit, zda jejich šaman umí ledasco a zda se stále umí zneviditelnit. Jorge odpověděl, jakoby se jednalo o umění psát či počítat:" Ano. Jenže sám šaman ti to nikdy neřekne. Neřekne ti ani, že je šaman. Nikdy ti neřekne, že vůbec něco umí. To by totiž bylo proti našemu vychování, proti našim nepsaným zásadám. Jenže ani žádný z nás ti neřekne, že něco umí. Zeptáš-li se, jestli umíme lovit, řekneme, že ne. Umíte stavět dům? Ne. Umíte rybařit? Ne. Umíte se malovat? Ne. Říct totiž, že něco umím, by bylo podle nás vychloubání a velká nevychovanost, která je u nás Pemónů stále silně zakořeněna."
A tak se chovají všichni amazonští indiáni, neřku-li, že je to charakteristická vlastnost všech původních obyvatel Ameriky, podobně jako pravdomluvnost. Naopak o nás běloších a také o černoších se dá říct pravý opak. Všichni zpravidla říkáme, že vše umíme a známe a všude se tlačíme vzhůru a přitom lžeme jako když tiskne. To vše je vypěstované systémy našich CV, našich politických stran, snahou zastrašit a přelstít ty ostatní při získávání postů, tendrů, soutěží, nadvlády nad ostatními. Nejsme vůbec skromní a politici už vůbec. U indiánů to však není jen ta skromnost. Má to daleko hlubší kořeny a významy. Vychází to z jejich životní filosofie. Nádherně hlubokomyslně a lapidárně mi to zase sdělil Jorge:" Sabiduria es infinita. Vědomost je nekonečná." Docela mi zamrazilo, jak takový prostý indián z lesů bez znalostí filosofického vzdělání je schopen takovou abstraktní instituci uchopit a umístit.
"Nikdo, ani šaman,"pokračoval," vlastně nemůže nikdy říct, že něco ví a zná, protože stále je toho hodně, co nezná." Jinými slovy Pemóni a vlastně indiáni vůbec se dostali k stejným filosofickým krédům, ke kterým dospěl třeba Socrates se svým "Vím, že nic nevím." Podceňování amazonských indiánů je zcela běžné a nikdo jim nevěnuje nějakou důležitost, natož filosofickou. Pro nás je filosofie od pradávna věda vycházející od myslitelů starých národů Starého světa. Na těchto základech stavěly další školy, ale o Amazonii byste ani nezavadili. Stále je považujeme jen za děti přírody, které v džungli přežívají a hrají si. Na chvíli jim závidíme jejich radost z každodenního života, i když bychom ji za nic nevyměnili za naše pohodli a tak se raději necháváme válcovat nabubřelostí a neskromností našich politiků, kteří jsou vším a vlastně ničím.
Není to povznášející sedět s mladým Pemónem u vodopádu v pralesích Guayany, který takto uvažuje napříč brutální invazi mobilů, televizí, lží politických stran a davům turistů spěchajícím uvidět bájný Salto Angel? Nikdo z nich však svými kamerami nezachytí moudro těchto obyvatel. Dá se to vůbec srovnat se seděním a civěním na billboardy slibující doslova ráj na zemi? Salto Angel však indiáni neznají od roku 1935, kdy jej našemu světu bílých objevil Jimmy Angel, ale po tisíce let. A protože vše vidí v procesu a pohybu, tedy i hory, řeky a vodopády, pojmenovávají podle umístění, situace a času.Vodopád se pemónsky nazývá Kerepaku pai, ale někdy taky Parekupa. Z jihu se jmenuje Churún, další jméno má ze severu anebo zblízka. Když má vodopád málo vody je to z jihu Churún merú, má-li hodně vody jmenuje se Churún vena. Tato variabilita toponymie, ukazuje na obrovské sepětí s přírodou, porozumění jejich procesu, kde nic není stálé, kde vše je nekonečné a stále proměnné, jako lidská moudrost. A tak oni, v hluboké pokoře před Univerzem říkají, že nic nevědí. Protože, co jsou? Co jsme i my před veškerým Jsoucnem? Nic, pouhé nic.
Jenže to si vůbec nemyslí naši politici. Oni jsou něco víc než ostatní! Od instalatérů a zubařů se prakticky nedozvíme žádné dobré zprávy. Zato politici jimi jen hýří. Čím to asi je? Že by lhali zubaři a instalatéři není moc reálné, že? Těm je totiž jedno, jestli jejich zprávy budeme brát vážně nebo ne. Pak nám prostě záchod poteče a zuby budou padat. Těm druhým to naopak strašně vadí, že by je někdo nebral vážně a nazval je lháře. Zub a záchodová mísa je skutečná a dobře kontrolovatelná. Zprávy třeba o růstu našeho blahobytu pod vedením politiků či zprávy o plnění jejich volebních slibů jsou zcela neprůhledné a neuchopitelné. Zub a záchod uchopit lze, ať máte univerzitu či základní školu. Blahobyt či plnění slibů je věc nadmíru nejasná. Výřečný politik vás oblbne o vaší spokojenosti, i když jste po kolena v kejdě, protože vlastně můžete být rád, že v ní nejste po krk. Uniká vám to, že byste po krk měli mít politiky, protože nesahají ani po kolena instalatérům a zubařům o indiánech nemluvě. Ti aby přežili, musí mluvit pravdu. Zato politici, aby přežili, musí lhát. Tímto krédem je třeba se řídit po celém světě s tím, že u nás neplatí ani výjimka z těchto pravidel.
Právě hesla oranžovorudých billboardů vypovídají o této bělošské nabubřelosti a neskromnosti. Politici řvou na všechny strany, jak jsou nejlepší a že vše zařídí. Hesla, hesla, hesla, hlouposti, hlouposti, hlouposti. Jsou neuchopitelné, jako politické sliby. Slibotechny u indiánů neuvidíte, protože oni nic neslibují. Jsou sice velmi skromní, ale jejich vůdci jsou schopní. Ti totiž činí. Ti nemají žádné plakáty s nádhernými hesly, aby je pochopil každý blbec. Indián nemůže slibovat, protože je vázán na složitou strukturu kosmu, na to, jestli vyjde slunce, jestli poteče voda, jestli budou ptáci zpívat. Teprve pak může činit, což je hluboká pokora vůči Univerzu. Indiánská skromnost se totiž snoubí se s pravdomluvností vylučující vychloubání i krádež. Ostatně ne marně říkala moje babička, kdo lže ten krade. Naši politici umí obojí a vedle své nabubřelosti vůbec nejsou pokorní. To přece ti ostatní k nim mají pokorně vzhlížet! Jsou přesvědčeni, že tu budou navždy a že bez jejich vlády se ani neupšoukneme. Drze se táži, kdo je větší hlupák? Volič věřící velkohubému politikovi, který vlastně lže anebo ten politik, který vlastně toho moc neumí? Kdyby naše politiky viděl Jorge, ptal by se, proč ti všemocní páni rovnou neslibují ráj na zemi. „Pak by jistě u vás vyhráli ze 100%, ale u nás by propadli. My totiž nevěříme lžím a vejtahům.“ Jorge by se zděsil. Všichni indiáni by se zděsili. My bychom se měli konečně taky zděsit!
Mnislav Zelený Atapana
