Vadí mi davovost a anonymita naší evropské civilizace. Doslova mne odpuzuje. Dehumanizují člověka, který se v městských konglomeracích a megapolisech doslova ztrácí. Jeho bytost je tak anonymní, že si může vše dovolit. Davy mne vždy děsily. Ať již pochodující milice v roce 1948, dunící holínky nacistů v letech 2. světové války, jásající demonstrace bolševiků na 1. máje či rozběsnění sportovní fanoušci s tyčemi nebo prostě  fanatici skandující hesla. Jednotlivý milicionář se cítil nejen anonymní, ale i silný jen v davu, nacisté či jakýkoliv fanatik jak by smet a ve stejném smyslu i unijní poslanec či bruselský úředník. Strana a úřad je kryjí. Jsou nepostižitelní.

Dav se dá také dobře manipulovat a já nechci být manipulován. Manipulaci pochopitelně vidím v bruselských předpisech a pokynech, kterých je na kilometry. Manipulaci pochopitelně vidím i ve všech sociálních sítích, z kterých také vzniká dav, dav dobře řízený podle potřeb. Někdo do ní vhodí návnadu a už to jede. Naivita sociálně zmanipulovaných lidí je děsivá. V davu ztrácejí svou jedinečnost, berou si uniformy ať již vojenské nebo módní kreace či stejné unijní myšlenky a nápady. Zase, aby byli „in“ a silní v davovosti. Právě ta Evropská unie z nás děla jednotný, unijní dav se stejnými výrobky, obleky, potravinami, pitím, názory, normami...

Indián Amazonie je vždy jedinečný. Svým vystupováním, životní existencí, názory i oděvem a zdobením. Jen on sám rozhoduje o svém osudu, o své cestě životem. Je odpovědný sám sobě. Není to nádherné? A to mne vždy přitahovalo. Lákala mne i jejich džungle, tak pestrá, tak svobodná, tak čistá, tak nenapodobitelná. Města mne logicky netáhnou, i když jejich výstavnost dokladuje schopnosti lidského intelektu. Jistě, indiáni Amazonie nikdy nevybudovali nádherné stavby, ani pyramidy nebo Karlův most, Eiffelovu věž, Empire State Building či Sochu Svobody, žili a žijí v jakýchsi ubohých chýších. Já však obdivuji jejich svobodu v jejich duších, v kterých nesou svoji sochu Svobody, v kterých nesou svoji Eiffelovku, jenž je zvedá až k nebesům. Naše materiální hodnoty a mystérium peněz jsou jim ukradeny, protože největší matérií je pro ně panenská příroda.

My rádi panenskost porušujeme a ničíme. Vzrušuje nás to, když ničíme panenský pel všeho i světa. Cítíme se silní, mocní a schopní, když se nám něco nebo někdo koří. Indiánům Amazonie se nekoří nikdo a nic. A vůbec jim to nevadí. Jsou spokojeni se svým místem na Slunci a nikam se necpou jako my. Proto je obdivuji, že si zachovali původní lidskost, důstojnost a duchovní rozměr života bez dravosti dobývat. My totiž dobýváme, hlavně abychom kořistili. A vidíme v tom ještě pokrok a pozitivní vlastnost. To údajné poznávání, o kterém tak rádi hovoříme, je jen milosrdné mimikri, výmluva. Indiáni nepotřebují skandovat politická či sportovní hesla. Nepotřebují pochodující davy. Kráčí tiše svým pralesem jako jednotlivci a jako jednotlivci hájí svoji existenci a život. A v jeho rámci jsou přirozeně i postižitelní. Jedna jediná chyba a tvrdý postih. Žádné tři a dost. Žádné davy právníků přinášející v rámci unijních zákonů auroleu neposkvrněnosti bohapustým rozkrádačům, zlodějům, vrahům, vandalům. Indián se taky o nic neprosí a o nic nežadoní, jako my. Žádné sociální podpory, alimenty, dotace, tendry, příspěvky, pomoci, unijní fondy dobré spíš k rozkrádání…..

Dav je děsí jako mne. Davové ničení panenského pralesa je děsí a ničí, jakož ve své podstatě to ničí i nás. Nám to však nevadí, protože výsledky likvidace se budou sčítat až budoucími generacemi. Po nás potopa je základní heslo našeho pokroku. A tak pod jeho taktovkou organizovaně a davově řídíme ničení přírody s cílem budovat a vyrábět všechno větší a mohutnější. A tak, až obludně rostou letadla, lodě, města, domy, silnice, letiště.  S tím logicky roste hluk ničící náš sluch, blikající světla z všemožných obrazovek ničí náš zrak, výfukové a jiné smradlavé plyny otravují naše těla, náš genofond. Vše původní připomínající panenský svět rychle mizí i pod pochodujícími davy turistů.

Vadí mi zvyšující pohodlí Evropanů podporované unií. Většina vynálezů nám sice ulehčuje život, ale zároveň podporuje pohodlnost. A ta nám pomůže leda k ztrouchnivění, sebezničení. Nebudeme schopni odolávat nepřízním a komplikacím. Všechno je už chytré, mobily i stavební hmoty. Ale kdo se stará, abychom byli chytří i my? Na všechno máme stále víc a víc čudlíky. Jsme čudlíková civilizace! Čím víc rostou dovednosti a znalosti omezené skupiny lidí či strojů, tím víc valná většina společnosti duchovně a intelektuálně upadá a chátrá. Amazonští indiáni duchovně a intelektuálně neupadají. Jsou stále tak schopní a svěží jako před stovkami let. Nemají žádné čudlíky, všechno si musejí vyrobit a zajistit sami. Jejich život není napaden virem pohodlnosti. To by v pralesa nepřežili moc dlouho. Musí se zde stále snažit, aby mohli dál existovat. Jsou proto zcela soběstační a tím i nezávislí na nikom. Ani na žádném davu bojujícím v stranických půtkách o nějaké sociální výhody, podpory, příspěvky.

A právě i proto je obdivuji a ne naší unijní společnost, kdy stále žádáme o nějaké podpory, tendry a příspěvky, abychom se měli dobře a ještě líp a tím se zařazujeme do manipulovatelného davu. Ztratili jsme schopnost myslet za sebe, vyrábět za sebe, starat se o sebe, být soběstační a tím pádem nezávislí. Teď závisíme ve všem všem. Tím ztrácíme i svoji svobodu, což indián považuje za vrchol své existence. Pro nás je to však jen slovo, prázdné vyčpělé slovo, jako budeme za čas i my sami vyčpělí.

Proto vás „mí“ Kofáni, Yawalapitijci, Eceeji či Yek´wany mám rád. Ukazujete mi, i těm, kdo o to mají zájem, tu správnou, i když těžkou a nepohodlnou cestu životem.