Děti amazonských indiánů potřebují naši pomoc

 Velká Amazonie je největší kulturní areál amerického kontinentu. Skládá se ze samotné Amazonie a východní Brazílie. V Amazonii se během staletí utvářela Kultura deštných pralesů, zdejší biotop tvoří velké množství zvěře a tropických rostlin. Díky občasným záplavám je kraj i celkem úrodný. Naopak východní Brazílie s neúrodnou a suchou Brazilskou vysočinou je chudá na zvěř a pěstování plodin se tu příliš nedaří. I proto mají zdejší kmeny jednodušší Kulturu. Celá tato oblast je ovšem nesmírně bohatá na přírodní zdroje, a proto jsme svědky neustálých tlaků naší civilizace na zabí-rání nových a nových území. Pro nás jsou tu zajímavá ložiska železa, nafty, zlata, wolframu, uranu, ale i tropického dřeva a léčiv. Dochází k vyhánění indiánů z jejich tradičních lokalit, k likvidaci pralesů, jejich životního prostředí, což navíc způsobuje globální změny počasí. V neposlední řadě dochází ke kulturním ztrátám, ale to firmy hledající zisk moc nevzrušuje.

Šamanské tradice v ohrožení

Naše společnost Velká Amazonie, o.p.s. vznikla před lety z řad nadšenců pro Amazonii a amazonské indiány. Tyto dva fenomény od sebe nelze oddělit, protože se jedná o přírodní národy úzce spjaté s tropickými lesy. Tato tisíciletá provázanost dala vznik třeba svéráznému šamanismu s obrovskými znalostmi etnobotaniky (léčivé, magické a šamanské rostliny, halucinogenní a jiné drogy, rostliny-učitelky, rostliny-doctores, jedy, atd.).

Šamani, kteří jsou doživotně svázáni se svým etnikem, či léčitelé pracující pro širší veřejnost, jsou schopni komunikovat s rostlinným světem a získávat od něj potřebné informace. S tím souvisí i další schopnosti či funkce, jako jsou znalost šamanských zpěvů (v Peru jsou zvané ícaros), umění extáze či transu, synestezie, kontrola lovu, výchova mladé generace, udržování tradic, rituálů, slavností a mýtů. Bezohledný vstup naší civilizace všechny tyto znaky dávné kultury trvající již několik tisíciletí nenávratně likviduje.

Společnost Velká Amazonie si vybrala pouze jednu menší osadu Yek´wanů, ve Venezuele, která se postupně rozpadá a vylidňuje. Právě tady se snažíme něco dělat. Prostředky máme buď vlastní, nebo od několika kamarádů, tedy velmi omezené. Vybrat si nějaké etnikum, které dosud žije svým původním způsobem života podle svých zákonů někde uvnitř Amazonie, by bylo možná pro naše masmédia mnohem atraktivnější, ale od nás by to bylo nesvědomité. Každá naše pomoc je totiž „bělošská“ a zanáší mezi původní obyvatele náš způsob života. A to ať chceme, nebo ne. Léky, peníze, motory a generátory na elektřinu sice vypadají, že by jim mohly zlepšit život, ale podle našich měřítek je to velmi chybný způsob pomoci. Byla by to pro indiány cesta do pekel neboli do náručí naší civilizace. A to by byl jejich konec. „Naše“ indiánská komunita už třeba nemá svého šamana, její členové odjíždějí do města Maripá či Ciudad Bolívar, kam je táhnou západní pozlátka. A my se snažíme, aby se jejich děti ze studií či návštěv v bílé civilizaci vrátily, aby byly hrdé na svůj kmen a snažily se směřovat k původnímu způsobu života. Je to nesmírně svízelné, doslova bitva s větrnými mlýny, ale je zapotřebí, aby ji někdo vedl.

Dalším naším cílem je dokumentovat znalosti hlavně příslušníků starší generace, protože jejich odchodem se vše nadobro ztratí. Mladí už nejsou vedeni žádným šamanem, znalosti předků jim chybějí. Právě proto jsme v roce 2007 zahájili etnobotanický výzkum na horním Ventuari v osadě Cacuri a na střední Cauře v osadě Boca de Nicharé. Výsledkem byla publikace, kterou jsem letos předal stařešinovi Germánovi, aby ji měl pro mladou generaci. Hledáme i možnosti zavedení ekoturistiky, chování kapybar či pěstování ovoce a zeleniny, aby se děti ze škol vracely zpět, protože lákadlo našeho světa je obrovské.

Hledají se virtuální rodiče

Pár dětí chodí do internátních škol, jejichž pobyt už několik let hradí tzv. virtuální rodiče-kmotři, které jsme před pár lety získali. Pokuste se i vy pomoci v této aktivitě. Letos jsem přivezl další tři studenty, pro něž hledám virtuální rodiče s uhrazením 6300 korun ročně na jejich školní pobyt a studie. Mezi několikaleté přispěvatele patří třeba důchodkyně Anna Tomcová z Prahy, zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková či textařka Hana Sorosová. Bohužel, cesta návratu k jejich tradicím lovců, rybářů a sběračů je již nevratná a naše  školy z nich vychovají lidi blízké naší civilizaci. Jako etnografa mne to moc netěší, ale vývoj kulturně narušených indiánských komunit jako je ta "naše"  spěje k integraci s naším světem a je zapotřebí indiánské děti na to připravit, aby nežily zcela na okraji společnosti. Tam je zapotřebí naší pomoci, ne v takových komunitách, které ještě díky hlubokým pralesům a odlehlým místům v Amazonii mají stále možnost žít podle svých zákonů.

Další podrobnosti včetně našich ostatních aktivit a publikační činnosti můžete najít na webových stránkách www.granamazonia.cz. Samozřejmě je možné se časem zajet za indiány i podívat. Venezuela je krásná země.